Historie Evropské unie

9. května 1950	Robert Schuman, ministr zahraničí Francie, předložil návrh sjednocené Evropy, známý jako Schumanův plán.
1952	Pařížskou smlouvou bylo založeno „Evropské společenství uhlí a oceli" (ESUO) - podepsáno Francií, Německem, Itálií, Belgií, Lucemburskem a Nizozemím.
1958	V rámci Římských smluv vzniklo „Evropské hospodářské splečenství" (EHS) a „Evropské společenství pro atomovou energii" (Euratom) - podepsáno Francií, Německem, Itálií, Belgií, Lucemburskem a Nizozemím.
1967	Slučovací smlouva spojila řídící orgány a rozpočty těchto společentví v tzv. „Evropská společenství" (ES). Po ratifikaci Lisabonské smlouvy ES zanikla a právním nástupcem se stala Evropská unie.
1973	Přistupuje Dánsko, Irsko a Spojené království.
1979	Konají se první přímé volby do Evropského parlamentu.
1981	Přidává se Řecko.
1985	Belgie, Francie, Lucembursko, Německo a Nizozemí podepsaly „Schengenskou dohodu", která zavádí společnou vízovou politiku a umožňuje osobám členských států překračovat vnitřní hranice tzv. „Schengenského prostoru" na jakémkoliv místě bez nutnosti projít hraniční kontrolou. Česká republika podepisuje tuto dohodu v roce 2004
1986	Je podepsán „Jednotný evropský akt" (JEA), vstupuje v platnost v roce 1987. Odstraňuje zbývající překážky obchodu, aby do roku 1992 mohl vzniknout společný trh Evropských společenství, posiluje roli Evropského parlmentu a přerozděluje hlasy v Radě pro její lepší usnášeníschopnost.
1986	Vstup Španělska a Portugalska
1992	„Maastrichtská smlouva" (také „Smlouva o EU") vytvořila novou politickou a hospodářskou strukturu z tzv. „tří pilířů" - Evropskou unii (EU). První pilíř je tvořen stávajícími Evropskými společenstvími, druhý pilíř tvoří nově zavedená „Společná zahraniční a bezpečnostní politika" a třetím pilířem je spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí.
1995	Připojuje se Finsko, Rakousko a Švédsko
1997	Byla podepsána „Amsterodamská smlouva", která vstoupila v platnost v roce 1999. Přejmenovala třetí pilíř na „Policejní a soudní spolupráci v trestních věcech", změnila systém obsazování Evropské komise v neprospěch velkých států, začlenila Schengenskou smlouvu do právního systému Evropské unie a změnila a přečíslovala Maastrichtskou smlouvu a Smlouvu o ES.
1999	Zavedena společná měna euro (prozatím jen účetně)
2001	Podepsána „Niceská smlouva", která pozměňujě Maastrichtskou smlouvu a Římské smlouvy a vstoupila v platnost v roce 2003. Změnila rozhodování v EU, kdy se v mnoha případech začalo rozhodovat kvalifikovanou většinou namísto jednomyslnosti. Většina opatření této smlouvy měla připravit EU na rozšíření o 10 nových zemí.
2002	Euro se začalo používat i jako hotovostní měna. V roce 2009 je oficiálním platidlem v 16 z 27 států Evropské unie.
2004	Přistoupilo 10 zemí včetně České republiky (Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko a Česká republika).
2005	Některé členské státy odmítli „Evropskou ústavu", která měla při rostoucím počtu členů zvýšit akceschopnost a pružnost EU reformou rozhodovacích procesů, sjednocením evropských orgánl a jasným vymezením pravomocí.
2007	Přistoupilo Rumunsko a Bulharsko.
2009	1. prosince vstoupila v platnost „Lisabonská smlouva", která nenahrazuje ale mění stávající smlouvy. Jejím hlavním cílem bylo reformovat instituce Evropské unie. Smlouva mimo jiné posiluje roli Evropského parlamentu a národních parlamentů ve vztahu k EU, zavádí právní subjektivitu EU, nově obsahuje ustanovení o dobrovolném vystopení z unie, stanovuje že každá země bude mít jednoho komisaře, zavádí nová prvidla rozhodování v Radě ministrů a také dvě nové funkce - Stálého předsedy Evropské rady a vysokého představitele Unie pro zahraniční otázky a bezpečnostní politiku.